PRAKTICKÝ PRŮVODCE PRAHOU,

Podrobnější trasa pro delší pobyt v Praze má dvě části, z nichž první se věnuje prohlídce památek bývalého pražského ghetta (4–5 hodin), druhou část představuje procházka dalšími zajímavými místy nejstaršího pražského města včetně prohlídky sbírek Národní galerie (také 4–5 hodin).

Josefov je název bývalého Židovského Města, které bylo ustanoveno jako samostatná V. čtvrť, vyčleněná z teritoria Starého Města pražského v souvislosti se zrovnoprávněním židovského obyvatelstva v roce 1850. Názvem připomíná císaře Josefa II., za jehož vlády se konečně i pražští Židé dočkali určitých občanských práv. Oblast bývalého ghetta však patřila k nejchudším v Praze, a proto právě zde proběhla na přelomu 19. a 20. století obrovská vlna asanace. Zůstaly tu zachovány pouze synagogy, radniční budova a Starý židovský hřbitov. Tyto památky přežily i fašistickou okupaci za 2. světové války, protože Hitler chtěl právě v Praze vytvořit muzeum „bývalého” židovského národa.

Nejvzácnější památkou židovského ghetta je Staronová synagoga. Přestože patří zároveň k nejstarším pražským gotickým stavbám, měla zřejmě ještě staršího předchůdce. Tato raně gotická dvoulodní stavba vznikla ve 3. čtvrtině 13. století a přes pozdější dílčí úpravy si dodnes zachovala původní vzhled.

Naproti v ulici Červené je Vysoká či Radniční synagoga, která pochází z doby největšího rozkvětu zdejšího ghetta, z období vlády Rudolfa II. koncem 16. století. Z téže doby je také vedlejší nárožní stavba – bývalá Židovská Radnice (Maiselova č. 18/ čp. 250). Její původ prozrazují i hodiny s hebrejským ciferníkem. Obě budovy byly později několikrát stavebně upravovány.

Ulicí U Židovského hřbitova přijdeme ke Klausové synagoze, která byla postavena v raně barokní podobě koncem 17. století na místě starších objektů a v 19. století přestavěna. Navazuje na ni areál Starého židovského hřbitova, jehož součástí je i Pinkasova synagoga. Ta byla založena již koncem 15. století v pozdně gotické podobě, později přestavěna renesančně. Při nedávných restauračních pracích byla v podzemí objevena židovská rituální lázeň – mikve. V interiéru této synagogy se nacházejí jména více než 77 000 českých Židů, kteří zahynuli za holocaustu.
Areál židovského hřbitova vznikal po staletí (nejstarší náhrobek je z roku 1439) a pro nedostatek místa ve vrstvách nad sebou. Je zde asi 12 000 náhrobků, které připomínají 350 let existence tohoto hřbitova. K nejznámějším náhrobkům patří tumba velkého pražského rabína Lewa (Löwa), údajného tvůrce Golema.

Po uzavření zdejšího pohřebiště koncem 18. století vznikl Nový židovský hřbitov za hranicí tehdejší Prahy (přístupný od stanice metra A Želivského), kde je pohřben i nejvýznamnější novodobý židovský spisovatel Prahy – Franz Kafka. Unavenému turistovi zde přijde vhod posezení v kosher restauraci King Solomon (Široká 8, viz str. 132). Maiselova (Mayzlova) synagoga (Maiselova 8/ čp. 63), nazvaná jménem svého zakladatele, byla vybudována koncem l6. století v renesančním slohu, její dnešní podoba je však výsledkem novogotické přestavby.

Ve většině těchto objektů se dnes nacházejí cenné exponáty a sbírky i příležitostné výstavy, Staronová synagoga slouží dosud svému účelu. Součástí muzejních expozicí je i výstava v dalším objektu. Španělská synagoga stojí trochu stranou od centra starého ghetta v ulici Dušní. Její budova vznikla jako novostavba na místě tzv. Staré školy na konci 19. století. V pásu podél vltavského břehu se nacházejí pochopitelně i křesťanské památky, je zde však také řada zajímavých moderních staveb pseudoslohových, secesních i kubistických, které vznikly na přelomu 19. a 20. století v době modernizace Prahy. Poblíž bývalého ghetta se nachází nejkratší most přes Vltavu z roku 1906. Čechův most je jednak prvním pražským mostem 20. století a zároveň jediný v secesním slohu. Zajímavá je zejména jeho plastická výzdoba i slavnostní osvětlení. Touto cestou dojdeme k restauraci Les Moules, která je známá svou výtečnou kuchyní (viz. str. 132).

Pokračujeme po nábřeží kolem nemocnice, jejíž tradice zde sahá hluboko do minulosti, k rozsáhlému klášternímu areálu. Anežský klášter (Na Františku, čp. 811) byl založen v době vzniku Starého Města pražského, ve 30. letech 13. století. U jeho počátků stojí tři členové panujícího rodu – král Václav I. s chotí Kunhutou a svou sestrou sv. Anežkou Českou, která byla zdejší abatyší. Areál byl založen jako dvouklášteří klarisek a menších bratří a stal se vůbec první gotickou stavbou na českém teritoriu. V 80. letech 20. století byla dokončena rozsáhlá rekonstrukce tohoto významného areálu pro účely Národní galerie.

Hranice dvou historických pražských měst – Starého Města pražského a Nového Města pražského vede ulicí Revoluční přes náměstí Republiky, dále ulicí Na Příkopě a Národní. Dnes se zde nacházejí (až na výjimky) většinou novodobé stavby z 19. a 20. století, a tvoří tak přehlídku moderních slohů. Můžeme po této hranici projít na Můstek ve spodní části Václavského náměstí. Název zdejší oblasti je odvozen od skutečného můstku, který vedl ve středověku přes příkop mezi oběma městy a je dosud zachován v podzemním prostoru stejnojmenné stanice metra. Krátkou ulicí Na Můstku projdeme do míst dalšího původně samostatného pražského města. Jeho samostatnost však neměla dlouhého trvání. Nové Město u sv. Havla či Havelské Město zaujímá plochu mezi Ovocným trhem a Uhelným trhem a vzniklo v souvislosti se zahuštěním osídlení při budování staroměstských hradeb. Ještě ve 13. století však splynulo s okolním městem a jeho původ připomíná jen několik, zde neobvyklých, pravidelných ulic. Centrem tohoto osídlení byl kostel sv. Havla. Původně gotická stavba farního kostela byla v 17. a 18. století barokně upravena. Tehdy se stal kostel součástí karmelitánského kláštera, který zde zůstal až do reforem za Josefa II. na konci 18. století.

V prostoru před chrámem byly vybudovány v roce 1362 kryté kotce, jejichž bazilikální stavba dosahovala až k Uhelnému trhu. Později na jejich místě vznikl kříž zdejších ulic, ale staletá tradice trhů tu pokračuje i v dnešní době. Na jedné z parcel někdejších kotců byla na konci 19. století postavena novorenesanční budova České spořitelny (Rytířská č. 29/ čp. 536). Architekt Antonín Wiehl patří k významným tvůrcům tohoto slohu v Čechách. Na protější straně ulice se nachází dům U modré růže (Rytířská č. 24, čp. 399). Jeho barokní vzhled zakrývá, že se jedná o unikátně zachovaný gotický věžový dům. Bývalo jich samozřejmě v Praze více, ale podlehly pozdější změně podmínek i měšťanského vkusu. Ulice Rytířská vede jednak k Ovocnému trhu, kde stojí budova Stavovského divadla, a jednak na druhou stranu k Uhelnému trhu. Zde se nachází dům U Tří zlatých lvů (Uhelný trh č. 1/ čp. 420) s pamětní deskou, připomínající jeden z pražských pobytů W. A. Mozarta. Na nároží protějšího domu zv. Platýz jiná pamětní deska upozorňuje na pražské působení F. Liszta. Na malém prostranství opodál stojí kostel sv. Martina ve zdi. Kuriózní název místa připomíná starobylou historii. Původně románský kostelík z 12. století byl centrem osady, která byla zčásti pojata do městských hradeb při vzniku města. A protože hradební zeď šla těsně kolem kostela, ocitl se kostel „ve zdi”. Byl později přestavěn goticky a měl farní funkci. Na přilehlém hřbitově (dnes již neexistujícím) byli pohřbeni členové významné barokní rodiny sochařů Brokoffů.

Hlavní komunikační osu této části města tvoří ulice, která se dnes nazývá Husova. Její počátky sahají minimálně do románského období, je však zřejmě ještě starší, o čemž svědčí výsledky archeologických výzkumů. I zde došlo ke zvýšení sídlištního terénu, a proto se románská domovní přízemí nacházejí dnes v suterénech. Osídlení zde bylo poměrně husté, o čemž svědčí řada kostelů a kaplí, které tu prokazatelně stály. Zbyl jich však jen zlomek. Přímo v Husově ulici se nachází kostel sv. Jiljí, původně farní, pak kapitulní a koneční klášterní. Jeho středověká podoba je překrytá působivou barokní přestavbou s nádhernými freskami Václava Vavřince Reinera, který je zde i pohřben.

Vrátíme se na nedaleké Betlémské náměstí, kde stojí rekonstruovaná budova univerzitní Betlémské kaple. Původní budova vznikla v roce 1391 a od roku 1402 zde několik let kázal Mistr Jan Hus, jehož upálení 6. 7. 1415 v Kostnici se stalo mezníkem v české historii. Hlásil se k němu, jako ke svému učiteli, i Martin Luther, a proto se zde v „kazatelově domě” nachází expozice, která připomíná vývoj nekatolických církví a myšlení. Pozůstatkem celé řady románských kostelů této části města je rotunda sv. Kříže v ulici Karoliny Světlé. Pochází z 12. století a přes všechny historické peripetie dosud slouží církevním účelům. Projdeme na nejstarší pražské nábřeží ze 40. let 19. století, nazvané jménem českého skladatele Smetanovo nábřeží, kde můžeme zakončit tuto procházku pohledem na světoznámé pražské panoráma.