PRAKTICKÝ PRŮVODCE PRAHOU,

Podrobnější trasa Malou Stranou zahrnuje prohlídku zahrad a některých dalších zajímavých míst. Můžeme jí věnovat podle časových možností půl dne či celý den. Je to trasa, kterou lze v tomto rozsahu uskutečnit v době turistické sezony – od dubna do konce října. Jako východisko si můžeme zvolit stanici metra Malostranská, nebo sejít z Hradčanského náměstí dolů po Zámeckých schodech.

Na Valdštejnském náměstí se nachází vchod do zahrady Ledeburského paláce (Valdštenjské náměstí č. 3/ čp. 162). Tato zahrada z počátku 18. století dnes tvoří součást okruhu palácových zahrad na jižních svazích pod Pražským hradem. Patří k nim ještě zahrada Pálffyovská, Kolowratská a Fürstenberská (ta patří polské ambasádě a je nepřístupná). Barokní zahrady představují specifický fenomén pražské architektury. Členitý terén města si vynutil jejich umístění na stupňovitých terasách, odkud se otevírají krásné pohledy na město.

Z Valdštejnského náměstí dále můžeme projít areálem paláce, který zde ve 20. letech 17. století nechal vybudovat generál císařských vojsk Albrecht z Valdštejna. Jedná se o unikátní architekturu neobvyklého rozsahu s bohatě vybaveným interiérem a rozlehlou zahradou. Část paláce dnes využívá senát, historické sály jsou přístupny veřejnosti. Valdštejnská zahrada je spojena s palácem nejvyšší salou terrenou v Praze, zdobenou výjevy z trojské války. Důmyslně členěný prostor zahrady je zdoben bronzovými sochami Adriena de Vries (dnes kopie, originály uloupili Švédové na konci třicetileté války). Vyjdeme na Klárově a budeme pokračovat ulicí U Lužického semináře, odkud je vstup do další zajímavé zahrady.

Vojanovy sady

Vojanovy sady (nazvané po českém herci) jsou vlastně historicky nejstarší pražskou zahradou. Tento prostor byl totiž ve 2. polovině 12. století součástí někdejšího biskupského dvorce. Zůstal ponechán svému osudu i po zničení paláce, a tak se v 17. století opět jako zahrada začlenil do klášterního komplexu řádu karmelitek. Ty zde nechaly postavit dvě kaple. Později sloužila zahrada rekreaci dívek vzdělávacího ústavu anglických panen a ve 20. století se areál otevřel veřejnosti.

Ulice U Lužického semináře (seminář v č. 13/ čp. 90 sloužil ke vzdělávání lužickosrbských studentů) nás zavede na ostrov zv. Kampa. Pod Karlovým mostem vytváří rameno Vltavy malebný prostor, kterému se také říká Pražské Benátky. Ostrov má svůj dnešní tvar až od 16. století, kdy sem byly vyváženy zbytky malostranských domů, zničených při požáru v roce 1541. Plocha ostrova byla navážkami zpevněna a terén zvýšen. Tak mohla být na jeho části postavena řada domů, zatímco na druhé polovině ostrova zůstaly zahrady (nejdříve soukromé, ve 20. století spojené a zpřístupněné veřejnosti). Bývalo tu také několik mlýnů, z nichž některé se dochovaly dodnes. Je to zejména renesanční mlýn Štěpánovský nebo Velkopřevorský s velkým kolem, viditelným z Karlova mostu. O něco dál proti toku Čertovky (tak se již sto let nazývá vltavské rameno) je dochován mlýn Huť s menším kolem. Sovovy mlýny na druhé straně ostrova proti staroměstskému břehu slouží po nedávné rekonstrukci jako galerie.

Na konci ostrova přejdeme na pevný břeh u malého kostelíka. Kostel sv. Jana Na prádle sice dnes opět patří církvi, ale svůj podivný název má z doby, kdy byl Josefem II. zrušen a sloužil jako prádelna. Jeho dnešní podoba je výsledkem různých přestaveb, historie kostela však sahá ještě do doby před vznikem Malé Strany, do 12. století. Půjdeme dále Říční ulicí. Na domě č. 11/ čp. 532 připomíná pamětní deska, že tu bydlel po svém příchodu do Prahy jeden z největších českých spisovatelů, Karel Čapek, se svým bratrem Josefem, vynikajícím malířem (zahynul za války v koncentračním táboře).

Dostaneme se na Újezd. Zde máme dvě možnosti:

1. Můžeme pokračovat na Petřín buď lanovkou, nebo pěší procházkou. Podél tohoto vrchu se táhne pás opevnění z doby Karla IV. zv. Hladová zeď. Nalezneme zde zajímavý dřevěný kostelík, přestěhovaný do Prahy z Podkarpatské Ukrajiny ve 20. letech 20. století. Nachází se tu i Štefánikova hvězdárna, dále zrcadlové Bludiště a rozhledna, postavená v roce 1891 jako malá kopie Eiffelovy věže. Odtud se můžeme vrátit dolů nebo projít až na Pohořelec ke Strahovskému klášteru.

2. Vynecháme výlet na Petřín a projdeme ulicí Újezd do Karmelitské. Cestou se zastavíme u malého kostelíka sv. Vavřince v Hellichově ulici. I tento kostel má minulost starší než zdejší město – byl to farní kostel někdejší osady Opatovice již ve 12. století. Po nedávné obnově slouží koncertním účelům.

V Karmelitské ulici nás čeká ještě jeden zajímavý kostel. Původně zde na počátku 17. století vznikla luteránská modlitebna, která byla v době rekatolizace přenechána karmelitánům. Kostel P. Marie Vítězné je populární zejména díky sošce tzv. Pražského Jezulátka, která byla tomuto kostelu věnována v roce 1628 Polyxenou z Lobkovic. V Karmelitské ulici se zastavíme ještě u paláce Vrtbovského (č. 25/ čp. 373). Nenápadná uliční fasáda skrývá velké překvapení. Zahrada Vrtbovského paláce, kam se dostaneme domovním průjezdem, představuje jednu z nejkrásnějších pražských barokních zahrad. I tato zahrada se rozkládá na terasách, jejichž architektonické ztvárnění je dílem Františka Maxmiliána Kaňky, sochařská výzdoba pochází z dílny Matyáše Bernarda Brauna. Fresky, které zdobí salu terrenu, maloval Václav Vavřinec Reiner. Na práci na této zahradě se tak sešli nejvýznamnější umělci doby a výsledek tomu skutečně odpovídá.

Dále můžeme pokračovat úzkou uličkou Prokopskou na Maltézské náměstí. Sousoší sv. Jana Křtitele se obrací proti průčelí další církevní stavby. Chrám P. Marie pod řetězem je hlavním chrámem johanitské komendy původně již z 12. století. Na malém prostoru před kostelem se na domě U Zlatého jednorožce (Lázeňská č. 11/ čp. 285) nachází pamětní deska, připomínající zdejší pobyt Ludwiga van Beethovena.

Na druhou stranu nás Lázeňská ulice dovede do neobvykle tichého, až intimního prostoru Velkopřevorského náměstí s několika renesančními a barokními stavbami. Okolo Velko-převorského mlýna můžeme projít zpět na Kampu, nebo po schodech na Karlův most.