NÁRODNÍ KULTURNÍ PAMÁTKA VYŠEHRAD

Prohlídka areálu trvá cca 2-3 hodiny. Nejpohodlnější příchod je od stanice metra C Vyšehrad. Podíváme se na panoráma Prahy z vyhlídkové terasy u Kongresového paláce a projdeme k hradbám pevnosti. Areál Vyšehradu byl osídlen již v pravěku, v 10. století tu byla knížecí mincovna a v roce 1070 zde byla založena kapitula u kostela sv. Petra. Krátce potom se na Vyšehrad přestěhoval první český král Vratislav I. a sídlili tu i někteří jeho nástupci. Nový královský palác zde vybudoval Karel IV., který nechal celý Vyšehrad opevnit. Gotická zástavba však většinou vzala za své při husitských bouřích a přes částečnou obnovu v 15. století již nedosáhla původního významu. V 17. století byla na Vyšehradě vybudována nová barokní pevnost, která existovala až do r. 1911. Pro své sepětí s národní minulostí se však Vyšehrad zároveň stal symbolem českých tradic, a proto právě zde vzniklo Národní pohřebiště.

První brána, kterou vejdeme do pevnosti, se nazývá Táborská brána, protože tudy vedla v minulosti cesta do jižních Čech k městu Tábor. Pochází již z roku 1655.
Dále projdeme kolem pozůstatků gotické brány zv. Špička, na niž navazuje část dochovaného opevnění ze 14. století, která se táhne Nuselským údolím až ke Karlovu.
Po levé ruce nám zůstane Jedličkův ústav z počátku 20. století, první ústav pro tělesně postižené děti v celém tehdejším Rakousko-Uhersku, který je dodnes v provozu.

Leopoldova brána s bývalým příkopem nás dovede do vnitřní pevnosti. Přímo proti nám se objeví rotunda sv. Martina, jediný stojící svědek románské minulosti Vyšehradu z 11. století.

Půjdeme po cestě vlevo, na jejímž konci archeologové objevili pozůstatky středověkého kostela sv. Vavřince. Byly tu nejdříve objeveny základy románské baziliky z 11. století, při dalším výzkumu dokonce ještě základy podstatně starší stavby, která vznikla asi kolem roku 1000.
Z románské zástavby byl objeven ještě most z doby krále Vratislava, který byl součástí opevnění někdejšího královského areálu. Najdeme jej v prostoru přilehlého parku, kde se také nacházejí čtyři sousoší s mytologickými postavami českých dějin. Tato sousoší – dílo Josefa Václava Myslbeka – stála původně na obou koncích Palackého mostu. Při náletu na Prahu v únoru 1945 byl most i sochy poškozeny a posléze kvůli rozšíření mostu přeneseny na Vyšehrad. V prostoru královské akropole se nacházejí ještě další pozůstatky historické zástavby – základy domů a části gotického opevnění včetně přízemí jedné ze středověkých obranných věží, později upravené jako domek. Zde se dnes konají různé výstavy.

Církevní části Vyšehradu vévodí kostel sv. Petra a Pavla. Jeho dnešní novogotická podoba vznikla na přelomu 19. a 20. století a jejím autorem je Josef Mocker. Přilehlý farní hřbitov slouží od roku 1861 zároveň jako národní pohřebiště. Ke konci 19. století zde byla vybudována velká hrobka zv. Slavín, kam byly pohřbívány nejvýznamnější osobnosti české vědy a kultury (např. Ema Destinnová, Rafael Kubelík i jeho otec Jan ad.). Celkově je na zdejším hřbitově pohřbeno asi 600 vědců, spisovatelů, básníků, sochařů, malířů, herců, hudebníků, architektů a dalších. Je tu hrob Antonína Dvořáka, Bedřicha Smetany, Karla Čapka atd. Vzhledem k významu těchto osobností byly i jejich hroby většinou výjimečně upraveny. Najdeme zde totiž řadu významných uměleckých děl – pomníků i portrétních byst.

Pokud projdeme hřbitovem k budově novogotického proboštství, můžeme se po cestě dostat k tzv. Nové či Cihelné bráně. V jejím prostoru se nachází malá expozice z dějin Vyšehradu a je tu také vchod do přístupné části kasemat, vojenských tajných chodeb pevnosti. Podzemní chodba končí velkým sálem, kde jsou instalovány některé originální plastiky z Karlova mostu, kde byly nahrazeny kopiemi.